Jak už jsem psal tady, po čtvrt století práce na Windows jsem se rozhodl migrovat na Mac, lépe řečeno mi původně nešlo primárně o migraci mezi operačními systémy, ale o to dostat z výkonu svého notebooku maximum. Jako fotograf, videomaker a příležitostný grafik využívám pro svou práci relativně náročné aplikace, a po debatě s mnoha kolegy z oboru jsem usoudil, že by mi tato transformace mohla každodenní činnosti usnadnit a urychlit.
Prvním dilematem při výběru bylo, zda pořídit Macbook Air, nebo Macbook Pro. Poté, co jsem zjistil, jaká je vlastně filozofie Applu co se cílové skupiny obou variant týče, jsem se rozhodl pro verzi Pro. Další rozhodování se týkalo ročníku, který zvolit, protože samozřejmě čím novější, tím dražší, ale zároveň lepší. A třetí aspekt, podle kterého jsem se rozhodoval, byla velikost displeje. Volba nakonec padla na 16 palců, ročník 2020 (a to proto, že 2021 jako první ročník s novým applovským procesorem M1 se zatím vyrábí pouze ve 13palcové variantě, což je pro mé potřeby málo, jelikož pracuji pouze na notebooku a pro fotografa čím větší displej, tím lépe).
Přechodu jsem se přirozeně bál, protože od dětství pracuji a umím pouze s Windows a upřímně řečeno, Applem jsem celkem dlouho pohrdal. Jeho produkty se mi zdály zbytečně drahé, přepálené a neměl jsem dojem, že by za tu cenu stály. Musím říct, že můj první Macbook mě vyvedl z omylu, a to hned v prvních dnech používání.
Prvním faktorem, který mě přesvědčil o tom, že Macbook je pro práci lepší než Windows, byla jednoduchost celého systému. Na Macu nenajdete žádné registry, složité nastavování (pravděpodobně byste asi našli, kdybyste hodně chtěli, ale princip je v tom, že nastavení všeho podstatného na Macu je naprosto primitivní oproti Windows, kde se musíte brodit mnoha a mnoha různými formáty nastavení). Vše zpracujete jednoduše v jednom panelu, vše se dá snadno najít, a když už nevíte, kde to hledat, poslouží vyvolání funkce Spotlight, což je něco jako hledání, ale oproti Windows podstatně rychlejší, jednodušší a nutno říct, že taky stylovější a hezčí.
Další, co mě nadchlo – ale to jsem očekával už před koupí dle mnoha článků, které jsem přečetl – bylo ovládání. Protože často používám touchpad (u Applu trackpad) a myš s sebou tahám jen výjimečně, je pro mě něco tak banálního jako gesta na trackpadu prvkem, který mi velmi zásadně usnadňuje a zpohodlňuje práci v systému. Na gesta se velmi rychle zvyká, a teď, po necelých dvou měsících užívání, už si upřímně ani neumím představit, že bych se vrátil k Windows a musel se bez gest obejít. Ne snad, že by Microsoft gesta od Applu do jisté míry neokopíroval. Na Macu však veškeré funkce, gesta, vyvolávání oken i klávesové zkratky fungují tak nějak rychleji, plynuleji a graficky lahodněji pro oko.
Hlavním důvodem přechodu však nebyla ani jednoduchost, ani ovládání. Byl to především výkon a displej. Co se druhého zmíněného týče, je až s podivem, jak brutální rozdíl může být ve dvou různých zobrazovacích plochách u notebooků vyšší třídy. Srovnání jedné a té samé fotografie na mém bývalém HP a na Macbooku je jednoduše řečeno jako nebe a dudy. Nejvíc mě na tomto rozdílu nadchly tři aspekty – jas, který je u Macbooku nepřekonatelný, rozlišení, které umožňuje vytřískat z fotky znatelně víc detailů, a barvy, které jsou sytější, věrnější a po všech stránkách líbivější.
Pravda, poslední zmíněný aspekt může být do jisté míry i nevýhodou. Zpracovávat a upravovat fotografie na stroji této třídy a pak je posílat klientovi často na podstatně horší zobrazovací plochu znamená, že obě strany uvidí prakticky diametrálně odlišný výsledek. Pro práci s vizuálními produkty, jako je fotka, grafika či video, však zkrátka potřebujete pracovat v tom nejlepším. A jsem si jist, že Macbook Pro 2020 patří mezi to absolutně nejlepší, co je nejen v oboru přenosných počítačů, ale obecně v oblasti zobrazování na trhu k dispozici.
Tím, co pro mě bylo při výběru zcela rozhodující, byl kromě displeje také výkon. Potřebuji zkrátka stroj, ve kterém mohu pracovat, aniž bych věděl, že pracuji. Potřebuji plynulý chod, potřebuji, aby se počítač nezahříval při každé sebemenší operaci, potřebuji mít otevřených několik náročných aplikací a přepínat se mezi nimi, aniž bych musel být svědkem dlouhého čekání, sekání či dokonce samovolného vypínání jednotlivých aplikací, protože výkon už to zkrátka nezvládá. Nic takového se mi za dva měsíce velmi náročné práce u Macbooku nestalo.
A to jsem systém pořádně otestoval, což znamenalo, že jsem na jedné ploše upravoval a posléze renderoval 4K video ve Finalcut Pro, na druhé upravoval RAW fotografie v Lightroomu, na třetí zpracovával grafiku v InDesignu a na čtvrté surfoval mezi více než dvaceti záložkami ve Chromu. Žádný velký rozdíl oproti tomu, kdy mám otevřenou jen jednu aplikaci. A to je něco, co mi naprosto změnilo (a zjednodušilo) můj workflow. Zkrátka když je notebook váš klíčový pracovní nástroj, nelze na něm šetřit a dělat kompromisy.
Velmi rád bych se vyjádřit i k záporům, které jsem během několika týdnů používání odhalil. Bohužel (respektive bohudík) o žádných zatím nevím. Jistě, existuje pár drobných věcí, které bych si nejraději vypůjčil z Windows, jako např. tlačítko Printscreen, některé klávesové zkratky (které se ale dají v Macu jednoduše nastavit) či klávesy F1 – F12 (které Macbook Pro 2020 nemá, protože místo nich má touchbar a k němu jsem si zatím příliš cestu nenašel). Neexistuje však nic, kvůli čemu bych uvažoval o návratu k Windows.
Macbook Pro je zkrátka stroj, který něco stojí, ale jeho cena má svůj hluboký význam na trhu s přenosnými počítači, a zpětně, když mohu posoudit svou filozofii co se technologií týče před půl rokem a dnes, musím říct, že i navzdory opravdu, opravdu vysoké ceně (tento stroj dnes kolem 80 tisíc) stojí za to ho mít. Zvlášť, pokud notebook patří mezi váš denní chleba, a ještě zvlášť, pokud pracujete s náročnými programy a je pro vás zásadní zobrazování libovolného vizuálu. A pokud s přechodem váháte, protože jste zvyklí na Windows nebo vám Apple nic neříká, zkuste si u kamaráda s Macbookem jeho stroj půjčit a chvíli si s ním hrát. Jsem si jist, že praxe vás přesvědčí o tom to zkusit.
A bude to stát za to.
