#43 Proč investovat do NAS serveru a zapomenout na externí disky či cloud

Jako fotograf a videomaker jsem dlouho řešil problematiku ukládání velkých souborů a potažmo i zálohování. Možností, jak s tímto každodenním trablem naložit, existuje celá řada, od externích disků přes cloudová úložiště až po privátní servery. K tomu, abych přistoupil na poslední, zdánlivě zdaleka nejdražší možnost, jsem se odhodlal až nyní. A dost toho lituji. Tedy ne té volby, ale toho, že už jsem si NAS nepořídil dávno. Proč?

Práce s velkými objemy dat, v řádech desítek až stovek gigabajtů měsíčně, je poměrně náročná na zpracování zdrojových souborů. Vyzkoušel jsem všechna zmíněná řešení: V začátcích své kariéry, zhruba někdy kolem roku 2008, jsem využíval externí disky. Nějakou dobu to bylo řešení poměrně efektivní, třebaže nepříliš pohodlné. Ale náročnost a objem dat, která lezou z jednotlivých zařízení, se zvyšují podstatně rychleji, než kapacity externích disků. Jejich spolehlivost navíc rozhodně není stoprocentní.

Zhruba kolem roku 2015 jsem začal využívat cloudové úložiště, konkrétně Google Drive, který mi umožňoval komfort neomezeného přístupu ke svým datům odkudkoliv a kdykoliv. Tedy samozřejmě v závislosti na rychlosti aktuálního připojení, ale řekněme, že to je něco, s čím už můžeme zpravidla bez problémů počítat. Google Drive mi velmi vyhovoval (a vyhovuje stále) zejména propojeností jednotlivých aplikací od Googlu a využitím jejich ekvivalentu kancelářských nástrojů (Word, Excel, PowerPoint).

Časem jsem však musel zákonitě začít narážet na nedostatečnou kapacitu, a taky že ano. Tady je důležité říct, že cloud je vhodný spíše na menší objemy dat, protože za 2 TB – což v dnešní době není mnoho ani pro běžného uživatele, natož pro někoho, kdo dnes a denně pracuje s obřími objemy dat navazujícími na 4K video či RAW fotografie – platím tři stovky měsíčně. Donedávna mi to stačilo a problém s nedostatkem dat jsem řešil tak – neukamenujte mě, prosím – že jsem zdrojová média z už proběhlých a odevzdaných zakázek prostě mazal.

Musím říct, že jsem zatím nepocítil zásadní problém, protože zakázka, která už je definitivně odškrtnutá, už je prostě pryč. Navíc jsem svým zákazníkům neúčtoval položku zálohování jejich dat, takže za případnou ztrátu odevzdaných dat u zákazníka neodpovídám. Zákazník by mi zkrátka musel platit poměrnou část disku, který využívám pro jeho data, takže teoreticky nemám důvod mu je schovávat. Na druhou stranu, k některým videím bych se chtěl vrátit i zpětně, což v mém případě už není možné.

Důvod, proč jsem se rozhodl migrovat k NAS řešení, je však ten, že poslední dobou pracuji na několika (často i desítkách) zakázek najednou, takže jsem schopen zpracovávat v jednom období i několik terabajtů dat. K tomu bych si ještě rád pohodlně a na jednom místě zálohoval i svá osobní data, fotografie a videa z mobilních telefonů, filmy, hudbu, dokumenty a řadu dalších souborů. Reálně tak můžu říct, že se mi během jednoho roku protočí všemi zařízeními zhruba 8 – 12 terabajtů.

Upřímně, serverům jsem nikdy příliš nerozuměl, takže jsem nechápal, jak neuvěřitelně flexibilní je to řešení. Až v nedávné době, kdy jsem se ponořil do analýzy tohoto nejefektivnějšího řešení, jsem zjistil, že něco jako NAS by mohlo definitivně vyřešit všechny moje potíže. A vyřešilo. Abych pro zjednodušení shrnul klíčové výhody, rozdělím je do pěti bodů:

a) Zmíněná flexibilita, která mi umožňuje vytvořit si z NAS serveru jakýsi svůj privátní cloud, takže mi zachovává výsadu dostat se ke svým souborům odkudkoliv (opět – v závislosti na připojení), navíc však mám daleko větší pocit bezpečí, protože za svá data (i jejich případnou ztrátu) zodpovídám já sám. Žádná další strana se k nim zkrátka nedostane (když pominu případný hackerský útok) a nejsem závislý na žádných podmínkách externích cloudových řešení.

b) Velmi mi vyhovuje možnost zrcadlení, která spočívá v tom, že se veškerá data zapisují na více disků najednou (máte-li NAS se dvěma a více zásobníky). Když vám tak z nějakého důvodu (nebo prostě jen běžným opotřebením) odejde jeden disk, pořád máte data i na tom druhém. Tuto funkci navíc kombinuji i s cloudem, kam ukládám jen ta nejdůležitější data (takže zpravidla buď aktuální zakázky, nebo osobní data, o která nechci za žádnou cenu přijít).

c) Přístup k datům odkudkoliv a z jakéhokoliv zařízení beru jako samozřejmost, co ale zejména oceňuji na vlastním serveru – a to je něco, co mi žádná jiná služba včetně cloudu neumoží – je přístup k souborům přímo z aplikací bez nutnosti použití jakékoliv kabeláže. Cloud vám toto neumožní vůbec, externí disk jen s jeho zapojením v počítači, ale NAS umožňuje vytvořit složky přímo v počítači, které simulují pevný disk, a vy tak můžete v aplikacích jako je Finalcut nebo Photoshop pracovat přímo s daty visícími na serveru. Žádné velké objemy dat tak už vůbec nemusí projít vaším počítačem, lepší NAS servery umožňují pro tuto práci zcela dostatečnou rychlost čtení i zápisu.

d) Dalším faktorem je cena. Řadu lidí může odradit, že počáteční investice do vlastního NAS řešení je v řádech vyšších tisíců až desítek tisíc. Moje řešení mě vyšlo na něco málo přes 20 tisíc, což na první dobrou není zanedbatelná částka, ALE… počítejte se mnou:

Platba 20 tisíc je jednorázová. Zahrnuje NAS server (cca 9 tisíc) a dva 8 TB disky (po 6 tisících, čili 12) s možností rozšíření o další přihrádky, takže teoreticky až někam k vyšším desítkám TB. Když budeme počítat s mým aktuálním řešením, jedná se o 16 TB kapacity, což z něj dělá osmkrát větší prostor, než si platím na svém Google Drive. Ten stojí tři stovky za měsíc a disponuje dvěma terabajty, za 16 TB bych (bez vlivu případné slevy) tedy zapatil 2.400,- / měsíc.

S tímto výpočtem se mi tak investice do NAS řešení vrátí za necelý rok. Za NAS totiž platím pouze elektřinu, což je částka zanedbatelná. S tím, že mám k dispozici zcela totožné služby, jako v případě cloudu, ale navíc mohu používat soubory ze serveru přímo uvnitř aplikací a když budu potřebovat nahrát velké objemy dat na disk, můžu to (třebaže jen doma, když budu fyzicky u serveru) udělat kabelem s daleko větší rychlostí, než v případě cloudu, kde jsem závislý na rychlosti uploadu. Navíc např. Synology (ale předpokládám, že i jiní výrobci) nabízí celou řadu dalších služeb a aplikací usnadňujících práci a zálohování.

e) Poslední řečenou – ne však zdaleka poslední – výhodou NAS serverů je možnost přiřazovat různým lidem různá práva pro přístup k datům. To se může hodit v případě, že se někdo bude na některých zakázkách podílet společně se mnou, např. pro mě stříhat videa, upravovat fotografie nebo cokoliv jiného. Možností pro přidělování práv je skutečně mnoho a server tak může pohodlně a spolehlivě využívat více kompetentních osob, nejen v práci, ale třeba i v rodině.

NAS testuji teprve pár dní, takže nemůžu ručit za dlouhodobou funkčnost, ale ze zkušeností mnohých jde o spolehlivou a extrémně pohodlnou variantu, které nemůže konkurovat žádné jiné řešení. A to už potvrdit můžu, protože NAS mi umožnil zálohovat veškerá data včetně těch nejméně důležitých (která se ale třeba někdy mohou hodit), ušetřil mi spoustu práce, ale hlavně, poskytuje mi klid na duši, že všechna má data jsou v maximálním možném bezpečí, jak z hlediska potenciální ztráty, tak z hlediska jejich zneužití a autorských práv.

Za pár měsíců, během kterých budu schopen posoudit veškeré aspekty NAS serveru a vyzkoušet všechny jeho funkce, přinesu recenzi, v níž se budu věnovat konkrétnímu modelu, kterým je mimochodem Synology GS220+ ve spolupráci se dvěma 3.5″ disky Seagate IronWolf 8 TB CMR.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *