V předchozím dílu jsme se společně rozhodli, že i navzdory všem zmíněným hrozbám a nedostatkům smart home jdeme do toho. Jaké by měly být tedy vaše další kroky na cestě za vysněnou chytrou domácností? V první řadě si musíme vybrat komunikační protokol, protože od něj se odvíjí vše ostatní. Co je komunikační protokol a jaký je mezi jednotlivými známými technologiemi rozdíl?
Nebudeme vás (ani sebe) zatěžovat složitým vysvětlováním a ukážeme si to rovnou na jednoduchém příkladu. Podobně, jako některé druhy pizzy užívají rajčatový základ a jiné ten smetanový, máme také v zásadě dva typy komunikačního protokolu: ZigBee a Z-Wave. Dalšími používanými jsou Wi-Fi a Bluetooth, ale k těm se dostaneme dále a budeme předpokládat, že jejich fungování aspoň elementárně rozumíte.
Takže když si vybíráte pizzu, pravděpodobně si ji vybíráte podle surovin a ne podle základu. Stejně tak komunikační protokol si budete (s největší pravděpodobností) vybírat podle toho, jaké na něj lze „napojit“ suroviny. Dobře, příklad s pizzou asi není úplně šťastný. Tak jinak. Mobilní společnost se dělí na dva nesmiřitelné tábory: Android a iPhone. Podobně, jako s iPhonem můžete perfektně spárovat další zařízení Apple, ale na Androidu vzájemná kompatibilita příliš fungovat nebude, tak i ZigBee a Z-Wave jsou jakési „operační systémy“ (i když ne přímo), na kterých běží vaše chytrá zařízení.
Ve skutečnosti je to vážně jednoduché: ZigBee i Z-Wave jsou protokoly, které běží každý na jiných kmitočtech, a proto každý komunikuje pouze s těmi zařízeními, která se na dané frekvence dokážou připojit. Odpověď na otázku, proč tedy pro zjednodušení všichni výrobci nepoužívají stejný protokol, je jednoduchá a prakticky totožná, jako kdybyste se ptali, proč tedy pro zjednodušení Apple nepoužívá ve svých telefonech operační systém Android. I trh smart home je zkrátka konkurenční prostředí.
Podobně tedy, jako při výběru vašeho mobilního telefonu budete zohledňovat i operační systém a jeho možnosti stran zapojení externích zařízení, musíte stejný aspekt zohledňovat i při plánování vaší chytré domácnosti. Podle čeho tedy vybírat? Je to jednoduché. Každý e-shop, který produkty určené pro chytrou domácnost prodává, dokáže ve svém filtru odlišit zařízení podporující protokol ZigBee a ta, která podporují Z-Wave. Není tedy nic jednoduššího, než si porovnat nabídku a podle toho se rozhodnout.
Nebo je? Abych vám to zkomplikoval ještě víc – ale nebojte se, na konci to pochopíte – musíte se v rámci smart home dívat také do budoucnosti. Ověřit si, jaké plány značky vyrábějící produkty s daným protokolem do budoucna mají, na co se můžete spolehnout. Zkrátka o svou (i budoucí) chytrou domácnost musíte do jisté míry pečovat, abyste ji mohli neustále upgradovat a zůstávat takzvaně „s dobou“.
A co že je vlastně ten komunikační protokol? V zásadě i Wi-Fi a Bluetooth jsou určitým způsobem komunikační protokoly. ZigBee a Z-Wave však komunikují, jak bylo řečeno, na jiných frekvencích, a to zejména proto, aby nerušily právě Wi-Fi a další „důležitější“ sítě.
Ale zpátky k výběru. V momentě, kdy si porovnáte, jaká je nabídka jednotlivých protokolů a rozhodnete se pro jeden z nich (dále je budeme vzájemně porovnávat), musíte si zvolit hub, tedy jakousi centrální jednotku, která komunikuje v daném protokolu a bude srdcem vaší chytré domácnosti. Právě tato jednotka se bude starat o to, aby byla všechna zařízení správně připojena, dělala co mají spolehlivě mezi sebou komunikovala. A jednotky zpravidla komunikují právě jen tím jedním protokolem. Výjimkou je systém Apple HomeKit, který jednotku nepotřebuje (tvoří ji vaše zařízení jako iPhone, Mac či iPad).
Teď vám ale práci zase o trochu zjednodušíme. Dnes už existují i takové centrální jednotky, které zvládnou komunikaci napříč všemi protokoly, čili ZigBee, Z-Wave i Wi-Fi. Jedinou, která však stojí za řeč, je Athom Homey Pro 2.0, ale nutno říct, že její cena není úplně lidová – stojí kolem 10.000 korun (v srpnu 2021). Na druhou stranu je poměrně spolehlivá, její autoři se ji snaží neustále aktualizovat a zlepšovat, hezky vypadá, má obstojnou aplikaci a co víc, skutečně umí (třebaže s občasnými rezervami) propojit mezi sebou zařízení všech tří protokolů.
Pozor! Zde je třeba upozornit na jeden nešvar v oblasti chytrých zařízení a velkou chybu, kterou začátečníci často dělají, a sice nákup tzv. „startovacích sad“. Rozhodně netvrdím, že jejich koupě je vyloženě špatný nápad. Na druhou stranu je ale potřeba zvážit, zda výhody převažují nad nedostatky. Balíčky sice mívají výhodnější cenu a mohou vám ušetřit trápení s výběrem jednotlivých zařízení, ale pozor, abyste nenabyli dojem, že koupí tohoto balíčku máte vyhráno. Stále je potřeba si ověřit, s jakým protokolem hub z balíčku dokáže komunikovat, protože na trhu je i pár jednotek, které znají jen některý ze zcela neznámých protokolů, a kromě zařízení v sadě byste tak mohli zjistit, že už vám toho k dokoupení moc nezbývá.
