Přestože jisté dílčí prvky inteligentní domácnosti znají moderní technologie už dlouhá desetiletí, astronomický rozmach tohoto výstřelku doby (zejména z pohledu výroby zařízení) nastal až v posledních řekněme pěti, možná deseti letech. A i když dnes, v roce 2021, má doma sem tam nějaké mobilem ovládané světlo kde kdo, kompletní plně funkční (a zejména potenciálem plně využitý) smart home od A do Z je stále ještě něco relativně futuristického.
Jistým paradoxem je, že neexistuje přímá kauzalita mezi stále narůstajícím počtem nových a nových chytrých zařízení a obecnou popularitou inteligentní domácnosti. Důvod je jednoduchý: Když jste mohli vybírat z několika zařízení, prakticky jste se nemohli splést. Dnes však máme celou řadu možností, a to jak co se systémového složení sítě týče (různé komunikační protokoly od ZigBee přes Z-Wave až po Wi-Fi či Bluetooth), tak značek chytrých asistentů (Google, Amazon, Apple), ale i značek samotných zařízení (Xiaomi, Fibaro, Philips a mnoho dalších). Globální nepřehlednost širokého výběru pak řadu začátečníků otráví.
Nejzásadnější brzdy masového rozšíření smart home se ale zdají být rovnou tři (které se v následujících řádcích pokusím vysvětlit a částečně vyvrátit): a) Plošný systém inteligentní domácnosti je velmi drahý, b) Je náročné jej úspěšně a bezchybně sestavit, popřípadně je potřeba zasahovat přímo do infrastruktury elektroinstalace objektu, c) Existují obavy o spolehlivost a často i míru soukromí. V momentě, kdy se rozhodnete je všechny přijmout či ignorovat, můžete přistoupit k dalšímu kroku a do dalšího dílu seriálu, neprve si je ale pro jistotu pročtěte.
a) Inteligentní domácnost je drahá
Jednoduchá odpověď: Inteligentní domácnost není drahá.
Složitá odpověď: Velmi záleží na velikosti objektu (bytu, domu), sofistikovanosti vaší chytré infrastruktury a rychlosti, s jakou budete systém stavět. Když si do velkého dvoupatrového domu (řekněme 150m2 užitné plochy) budete chtít pořídit kompletní systém inteligentní domácnosti, od patřičného hubu přes chytrý zámek, dveřní kameru, kompletní osvětlení, ovládání žaluzií a topení, až po ovládání kuchyňských spotřebičů, WC, chytrého zrcadla, vany a ostrých zásahů do elektroinstalace, samozřejmě se bavíme přinejmenším o nižších stovkách tisíc (ale klidně i daleko víc, když budete mermomocí chtít utrácet).
Bavíme-li se ale o průměrně velkém bytu (kolem 80m2) a rozumné míře chytrých zařízení, která z vašeho hlediska dávají smysl a nejsou jen zbytným výstřelkem, cena za kompletní systém se může pohybovat řekněme od 50 tisíc výše. To za pohodlí (ale i dlouhodobé uspoření, protože chytrá domácnost vám dokáže peníze také ušetřit např. za regulaci topení ad.) stojí, no ne?
Kromě toho, pokud s chytrou domácností nepočítáte při samotné stavbě objektu, ale potřebujete ji stavět jako vnější systém, tzn. nezasahovat do elektroinstalace, např. v panelovém domě, můžete jednotlivá zařízení dokupovat postupně. Pak se tedy nebavíme o jednorázové investici 50 tisíc, která pro vás může být do jisté míry bolestivá, ale třeba o roku postupného tvarování vašeho smart home, kdy můžete finální částku vydělit počtem měsíců (např. 50 tisíc / 12 měsíců = 4.160,-)… a to už tak tragicky nezní, ne?
Tvrdit, že byste chtěli mít chytrou domácnost, ale jedním dechem argumentovat, že na ni nemáte peníze, je zkrátka alibismus. Samozřejmě, pokud studujete a jste rádi, že máte na svačinu, asi pro vás bude její stavění delší a náročnější. Ale jste-li řadový pracující člověk klidně i s průměrným platem, můžete si to pravděpodobně dovolit. Ano, zabere vám to asi víc času a odříkání, než někomu, kdo si může dovolit zaplatit z fleku sto tisíc za všechna zařízení najednou, ale není přece jenom krása i v tom chytrou domácnost postupně organizovat a stavět?
b) Inteligentní domácnost je složité nastavit a je třeba zasahovat do elektroinstalace
Pravdou je, že sestavit kompletní chytrou domácnost nemusí být zcela jednoduché, zvlášť proto, že uvažujete-li o větším rozsahu, pravěpodobně využijete zařízení od více výrobců, kde se pak může tříštit nastavování a propojování jednotlivých aplikací a zařízení mezi sebou. Opět ale, pokud to s inteligentní domácností myslíte vážně, zkrátka si na kompletní nastavení ten čas i energii najdete.
Smart home sice nemá každý, ale dnes už jej má dostatek lidí na to, abyste případné chyby, omyly a nesrovnalosti vyřešili v internetových diskuzích, které se sestavování chytrých domácností věnují a kterých je na síti celá řada. Poraďte se se zkušenějšími, hledejte v návodech, zjišťujte, zkoušejte… ono to půjde, jen to většinou nebude o tom, že zařízení nainstalujete a budete mít hotovo. Musíte si dát tu práci.
To jsem vám moc neporadil, že? Zkrátka ale je to tak. Jak bylo řečeno dříve, nepřehlednost v obřím množství různých značek, zařízení a protokolů řadu lidí odradí, ale ve skutečnosti je to jednodušší, než se zdá, stačí jen vědět, jak to funguje (a to se pokusíme kompletně osvětlit v tomto seriálu). Nejpodstatnější je, abyste byli bystří při kupování jednotlivých produktů a měli jistotu, že jsou kompatibilní s komunikačním protokolem a asistentem, který chcete používat (např. máte-li hub, který umí ZigBee a používáte Google Assistant, musíte si dávat pozor, abyste si nepořídili zařízení, které komunikuje jen se Z-Wave a Alexou, ale o kompatibilitě jednotlivých prvků až později).
Když už máte jednotlivá zařízení, která jsou vzájemně kompatibilní, a zároveň jste dodrželi pár pravidel (o kterých také ještě bude řeč), bude pro vás stavba systému hračkou. Sem tam se vám něco nebude chtít připojit, sem tam vám něco vypadne, možná se párkrát rozčílíte a budete chtít nějaké světlo či hub vyhodit z okna… ale v konečném výsledku se vám jistě domácnost sestavit podaří.
Co se týče zasahování do elektroinstalace, tam se na to lze dívat dvěma pohledy: Když máte tu možnost a zároveň si to můžete dovolit (časově, propozičně, finančně), je ideální zorganizovat si chytrou domácnost od nuly a začít právě elektroinstalací. Nejideálnější stav, jak sestavit perfektní smart home, je v případě, kdy řešíte projekt vašeho budoucího domu a můžete do něj chytré prvky rovnou zahrnout. Při této fázi ale pozor, tady už musíte mít dopředu naplánovaný kompletně celý smart home, protože při budování infrastruktury musíte myslet na každý jeden aspekt toho, jak bude vaše domácnost vypadat. Pak už totiž nebude cesty zpět (nebo bude, ale stálo by vás to další mraky a mraky peněz a času).
Pokud možnost zásahů do elektroinstalace nemáte nebo si to nemůžete (či nechcete) dovolit, pak si musíte vystačit s tzv. vnějším systémem chytré domácnosti. V prvním případě přizpůsobujete vaší elektroinstalaci vašeho budoucímu chytrému domu, ve druhém případě přizpůsobujete smart home vaší stávající elektroinstalaci – oba případy jsou v pořádku, ve druhém případě budete sice o něco více omezeni vašimi možnostmi, ale to vůbec neznamená, že byste nemohli naplánovat a sestavit plnohodnotnou chytrou domácnost.
c) Intelignetní domácnost je nespolehlivá a nejistá co do soukromí
O soukromí vaší chytré domácnosti se asi nemusíme bavit. Drtivá většina výrobců soukromí garantuje, což jim zkrátka musíme věřit, nic jiného nám prakticky ani nezbývá. Pokud máte o vaše soukromí obavy, pak se to v podstatě neslučuje s potřebou inteligentní domácnosti, která je do jisté míry na určitých možnostech „sledování“ postavená (většina smart home má v rámci bezpečnostního systému kamery, případně domovní zvonek, asistenti mají mikrofony a existuje zde další řada potenciálních nebezpečí co do odposlouchávání či sledování třetími stranami). Musíte se zkrátka rozhodnout, jestli to risknete.
Co se týče spolehlivosti, tady vám musím dát do jisté míry za pravdu. I když většina výrobců na spolehlivosti svých produktů velmi intenzivně pracuje a chybovost systémů chytrých domácností konstantně klesá, vždycky bude existovat určité riziko. Pro příklad: Když budete dveře odemykat klasickým klíčem, může se samozřejmě stát, že klíč v zámku zlomíte, ale při zodpovědném používání je ta pravděpodobnost téměř nulová. Když budete mít zámek na Bluetooth, jste zkrátka závislí na funkčnosti vašeho mobilního telefonu či hubu, který se o chod zámku stará. Případně na dodavateli energie.
Na druhou stranu, protože toto byl a je velmi výrazný argument odpůrců chytrých domácností, řada výrobců se dnes snaží tato rizika eliminovat, a to například tím, že chytrý zámek lze odemknout i klasickým klíčem, huby mají svůj vlastní zdroj, který dokáže fungovat i bez elektřiny, a tak podobně. Způsobů, jak funkčnost celého systému pojistit, je spoustu, ačkoli stoprocentní jistotu samozřejmě nikdy mít nebudete.
Sliboval jsem, že všechny tři argumenty se pokusím vyvrátit. Faktem je, že spolehlivost chytré domácnosti vám nikdy nikdo nezaručí, proto tento argument tak úplně vyvrátit nedokážu. Na druhou stranu, celý kompletní systém vašeho plánovaného smart home máte ve svých rukách vy sami, což znamená, že na tento aspekt můžete při organizaci myslet a načrtnout celou infrastrukturu tak, abyste měli jistotu, že aspoň ty nejdůležitější prvky zůstanou zcela nezávislé na zbytku systému a bude možné je pro případ nouze ovládat kromě jiného i mechanicky.
Když už jste zvážili všechny argumenty pro a proti a rozhodli se, že chytrou domácnost chcete, na řadu přichází seznam všech zařízení, která budete chtít používat. To je krok, na který byste měli myslet ještě předtím, než se rozhodnete pro některý z několika komunikačních protokolů a asistentů, protože při jejich výběru budete vycházet z vašich potřeb a ty se u nich mohou mírně lišit. Myslet navíc musíte i na ty aspekty vaší domácnosti, které třeba ještě nejsou aktuální, ale jednou by být mohly. V dalším díle si tedy představíme, jak komplexní smart home může být, co vše lze nastavit a ovládat, a porovnáme si největší komunikační protokoly a asistenty, abyste do dalšího kroku vstupovali už s konkrétní volbou.
