Natáčení videí zrcadlovkou či bezzrcadlovkou je čím dál oblíbenější. I profesionální produkce dnes často sahají k této levnější a pohodlnější alternativě. Obrovskou výhodou je právě nízká cena a velká variabilita co se zejména výměnných objektivů týče. Chcete-li však používat vaši (bez)zrcadlovku k tvorbě profesionálních videí, má celá věc určitá specifika, která je třeba dodržet, aby byl výsledek na úrovni. Na co tedy myslet, ještě než dorazíte na plac?
Objektiv
Kamery, resp. (bez)zrcadlovky, které jsou dnes na trhu, většinou umí aspoň to základní, což je 1080p video při 25 (30) snímcích za sekundu. Bude-li vaše kamera umět i 4K video a 120fps, tím lépe pro vás. To klíčové však vždy bude použitý objektiv. Vybírejte zejména podle ohniska, světelnosti a stabilizace. Ohnisko závisí na tom, co budete natáčet. Pokud se chystáte na produktová videa, možná byste měli uvažovat o macro objektivu, který bude umět velmi nízkou zaostřovací vzdálenost. Určitě však dbejte na co nejvyšší světelnost (ideálně od f1.2 do f2.8; čím nižší clonové číslo, tím lépe), a když bude mít objektiv stabilizaci obrazu, může vám to jen pomoct, protože díky ní můžete v postprocesu zachránit i nepříjemně roztřesený obraz (o tom, jak mu zabránit, ještě dále).
Nastavení fotoaparátu
Existuje poučka, která říká, že byste měli vždy natáčet s nastavením času v hodnotě 1/(2x počet snímků). To znamená, že budete-li točit ve snímkovací frekvenci 30fps (30 snímků za sekundu), čas byste měli nastavit na 1/60. Budete-li točit slow-motion záběry při 120fps, nastavení by mělo odpovídat 1/240, a tak dále. Tím docílíte nejpřirozenějšího pohybu na videu a zbavíte se nehezky vypadajících přechodů, které mohou být jinak na videu při větším pohybu znát. Množství světla pak musíte ladit clonou (která může být nastavena víceméně libovolně) a v případě horších světelných podmínek pak zvýšením ISO (pozor, příliš vysoké ISO zase může zvýšit šum v obrazu).
Doporučuje se také značně snížit ostrost, kontrast a saturaci. Video sice v náhledu možná bude působit ploše, ale důvodem tohoto snížení je, že se předpokládá pozdější zpracování videa v postprodukci, kde díky tomuto nastavení můžete ze záběrů vytáhnout podstatně vyšší dynamický rozsah.
Ostření
Řada kameramanů by vám řekla, že automatické ostření ve videu je zlo. Jednoznačné doporučení tedy zní, připravit si scénu natolik důkladně a přesně, abyste mohli ostřit ručně a zaostřili tak přesně tam, kam potřebujete. U automatiky vždy hrozí přeostřování, které v náhledu nemusí být znatelné. Často tak může dojít k nepříjemné situaci, kdy až v postprocesu po natáčení zjistíte, že důležitou scénu máte špatně zaostřenou. Nicméně nebral bych tento bod jako dogma. Dnes už řada fotoaparátů umí s téměř stoprocentní spolehlivostí ostřit na oko, takže např. v případě, že natáčíte detail či polodetail postavy zepředu, můžete se na automatické ostření relativně spolehnout. Používáte-li zvuk z kamery (což nedoporučuji, viz dále), pozor na zvuk motoru objektivu, který může být na videu slyšet.
Pro co nejlepší výsledek ostrosti doporučuji pořídit externí zobrazovací plochu, kterou budete mít k dispozici v reálném čase přímo při natáčení. Díky většímu displeji s vyšším rozlišením, než nabízí displeje fotoaparátů, můžete podstatně efektivněji kontrolovat ostrost záběrů, ale i kompozici a další prvky mizanscény.
Manipulace
Pokud nemáte kameru či objektiv (a ideálně obojí) se stabilizací obrazu, budete si muset poradit jinak. Své záběry můžete pozvednout na podstatně vyšší úroveň například gimbalem či alespoň nějakou DIY opěrkou (mraky návodů najdete na Youtube), která vám umožní natáčet neroztřesené a plynulé záběry. V nouzi však může pomoci i něco tak obyčejného jako popruh fotoaparátu, který stačí zapřít za rameno, napnout a tím vytvořit statickou polohu kamery, jejíž pohyb pak ovládáte pouze pohybem těla. Ruka zůstává bez hnutí a tím lze vytvořit plynulý záběr, který dobře simuluje funkci gimbalu. Myslíte-li to s natáčením vážně, rozhodně však doporučuji poohlédnout se po „oficiálním“ řešení. I levnější gimbaly (já osobně používám např. Feyiu-Tech AK2000) mohou zastat téměř profesionální funkci. V tomto případě pozor na nosnost; potřebujete, aby gimbal bez problémů pracoval s celým vaším setupem, tedy kamerou včetně objektivu a dalšího příslušenství.
Světlo
Ať už u focení, nebo natáčení, scénu zkrátka dělá světlo. Vždy dbejte na to, abyste měli k dispozici co nejvíce světla, protože jen tak můžete sáhnout k nízkým hodnotám ISO a vyhnout se šumu, respektive k vyšším hodnotám clonového čísla a vyhnout se tak nepříjemnému přeostření záběru. Můžete využívat přirozené světlo, ale zároveň byste si měli dle potřeby přisvítit. Záleží samozřejmě, co budete natáčet, stálá daylight světla dnes můžete pořídit za pár tisíc a přesto vám mohou posloužit téměř profesionálně k dostatečnému osvětlení scény. Vždy myslete na to, abyste natáčeli v dostačujícím osvětlení. Nebojte se experimentovat, kombinovat denní světlo s umělým (se kterým to ale nepřehánějte, není-li to váš umělecký záměr). Není nic horšího, než natáčet za špatných světelných podmínek, za kterých nikdy nedocílíte zdaleka tak kvalitního obrazu, jaký vaše technika umožňuje.
Zvuk
Ač se to nemusí zdát, zvuk bude patřit mezi to nejnáročnější, co budete muset při natáčení řešit. To se netýká B-rollů, ve kterých zvuk ze scény nebudete potřebovat, ale máte-li v úmyslu zaznamenávat ruchy a hlasy přímo při natáčení v reálném čase, bude potřeba použít patřičnou techniku. Sáhnout můžete po jednoduchém a pohodlném řešení, což je externí mikrofon upevněný v sáňkách aparátu či tzv. „klopák“, nebo zvolit profesionálnější řešení a využít mezičlánek, tedy zvukovou stanici či zesilovač. Ten vám umožní používat různé vstupy a zvuk důkladně nastavit a poladit už rovnou při natáčení (což vám usnadní práci v postprocesu), ale zároveň se můžete spolehnout na to, že výsledek bude podstatně kvalitnější. Je však třeba počítat s relativně velkou investicí.
Doplňky
Doplňků pro natáčení existuje na trhu celá řada. Dobrá zpráva je, že i pokud na ně nemáte přebytečný rozpočet, můžete si některé vyrobit za pár korun z materiálu, který zakoupíte v každém běžném hobbymarketu. Např. slider je něco, co dodá vašim záběrům dynamiku a plynulost, přitom nemusíte investovat tisíce či desetitisíce do profesionálního slideru, ale můžete si ho vyrobit takzvaně „na koleni“ a v amatérských (ale často i pokročilých) podmínkách splní podobnou funkci. Stejně improvizovaně můžete využít např. dlouhou tyč k záběrům z ptačí perspektivy, které hezky simulují drona, a řadu dalších vychytávek. Nebojte se inspirovat na Youtube, kde najdete celou řadu návodů na takováto šikovná a kreativní DIY řešení. Ani na velmi profesionálně působící video nemusíte použít jen profesionální a drahou techniku.
Postproces
Nyní máme kvalitní, plynulé, ostré a neroztřesené záběry s ideálním světlem i dobrým zvukem. Tím však práce na finálním videu zdaleka nekončí. Záběry musíme zpracovat v některém z mnoha střihačských programů, sestříhat, obarvit, přidat patřičné zvukové či obrazové stopy, efekty, titulky. Na práci v postprocesu by vystačila nejedna kniha, takže si budete muset poradit sami. Doporučuji jednoduchost: Nejhorší, co můžete udělat, je překombinovat možnosti postprocesu. Nevymýšlejte zbytečné prvky tam, kde nejsou potřeba. Nezapomínejte, že videem chcete primárně sdělovat nějaký příběh. Zaměřte se na to, aby byl sdělen s elegancí a grácií, bez rušivých elementů.
Co se softwaru na postprodukci týče, vybírat můžete z bezedného množství aplikací. Mezi ty nejpoužívanější v poloprofesionálním až profesionálním segmentu patří Finalcut Pro X, Sony Vegas, Adobe Premiere Pro (či Adobe Premiere Elements, na pokročilejší efekty pak Adobe After Effects), DaVinci Resolve (který je v odlehčené a pro drtivou většinu tvůrců zcela dostačující verzi dokonce zdarma), vybírat však můžete i z dalších: Pinnacle Studio, Corel VideoStudio Pro, CyberLink PowerDirector, Magix Movie Edit Pro, Openshot Video Editor, Filmora, …
