#36 Pražský průvodce: Café Imperial plně dostál všem radám z Ano, šéfe

Zdeněk Pohlreich patří, přinejmenším mediálně, mezi nejvýraznější postavy české gastronomie. Že umí vařit, ukázal v mnoha svých kuchařských pořadech, zatímco v tom nejznámějším dává provozovatelům zabrat mnoha a mnoha výtkami. Bezprostředně po shlédnutí všech dílů Ano, šéfe jsem se (dvakrát) vydal do jeho první restaurace Café Imperial, abych zjistil, jestli jeho televizní rady sám zodpovědně aplikuje, nebo jsou jen součástí show.

Pozn.: Jakým způsobem hodnotím zjistíte na konci článku.

Prostory

Už svým mimořádným architektonickým zjevem a uspořádáním designových prvků na návštěvníka dýchá úplně jiná atmosféra, než kterou lze zažít v jakékoliv jiné pražské provozovně. Pokud se chodíte do restaurací pouze najíst, možná vás tato nijak zvlášť nenadchne, ale vnímáte-li stravování i jako zážitek, v tomto smyslu budete mít z Imperialu dojem vskutku imperiální.

Zatímco na první pohled vás nadchne téměř exotický vzhled a vysoké malované stropy, při detailnějším zkoumání objevíte krásu a útulnost kombinace orientální dlažby s tmavým dřevěným dekorem. Také stoly a židle jsou voleny tak, aby zapadly do celkového rustikálního designu restaurace, zároveň ale nikoli na úkor pohodlnosti.

Restaurace je velká a na první dojem působí monumentálně, díky čemuž není třeba, aby se stoly na sebe vzájemně tlačily a stály tak na hraně osobního prostoru; toho je všude kolem dostatek. Výhodou také je, že se po celé západní zdi rozprostírají velká okna, která pouští dovnitř poměrně velké množství světla. To krásně dolaďuje prostředí, které je sice útulné, ale zároveň dostatečně světlé a pozitivní. O čistotě netřeba hovořit, ta je samozřejmě stoprocentní a evidentně velmi pečlivě udržovaná.

Vzhled interiéru a exteriéru: 9
Lokální atmosféra: 8
Funkčnost: 8

Prostory celkem: 83 %

Servis

Po příchodu budete milou hosteskou usazeni k vašemu stolu. Výběr zůstává na personálu, zejména proto, že cílem je protočit v restauraci co možná nejvíc hostů a jen personál má přehled o organizaci prostor tak, aby dostatečnou fluktuaci strávníků umožnil. Ačkoli by se někomu nemožnost výběru stolu dle vlastních preferencí mohla zdát snad příliš kapitalistická, z pohledu restaurace jako byznysu samozřejmě dává smysl, že nelze nechat na zákaznících, aby si ve dvou vybrali stůl pro osm.

Pro servis zkrátka a jednoduše platí to, co jsme slyšeli mnohokrát z úst samotného majitele: Číšníci a servírky vědí, co dělají, a dělají to dobře. Nesetkal jsem se tu ani jednou s něčím, co bych mohl označit za neprofesionální či dokonce nedůstojné. Personál je milý, vstřícný, ochotný, chápe a dokonce často i předvídá vaše potřeby. Tuším, že místní zaměstnanci jsou placeni velmi dobře, zatímco je od nich vyžadována maximální soustředěnost na práci; dle mého mnohem efektivnější model, než (bohužel mnohem častěji) nechat číšníky žít z minimálního platu a dýšek.

Velmi mě překvapila i rychlost, s jakou personál funguje, přitom si i ve špičce zachovává určitou auru pohody a humoru. Baví mě, že profesionalita je přirozená a personálu zcela chybí ta snobská škrobenost, kterou můžeme znát z jiných restaurací podobné kategorie. Číšníci se nebojí zažertovat, nechodí po place v rukavičkách, přesto je obdivuhodná elegance, s jakou tu servis funguje. Café Imperial je zkrátka zatraceně funkční továrna na perfektní servis, a i navzdory velkému počtu zaměstnanců, plné restauraci a úzkým uličkám mezi stoly bylo plynulost a efektivitu tohoto systému radost sledovat.

Rychlost: 8
Systém: 9
Potřeby zákazníka: 9
Přístup: 10
Profesionalita: 10

Servis celkem: 92 %

Jídlo

Dostáváme se k tomu, kvůli čemu do restaurací chodíme. Nutno říct, že pěkný interiér a vyškolený personál jsou často jakousi potěmkinovou vesnicí, za kterou se skrývá průměrné až nekvalitní jídlo. Ne tak v podání Café Imperial.

Zdeněk Pohlreich mnohokrát během několika sérií Ano, šéfe radil méně zkušeným kuchařům či majitelům různé věci, a u některých z nich jsem si, skoro škodolibě, říkal: „Počkej, až tě na to nachytám.“ Nenachytal. Porce jídla jsou zcela adekvátní, jemnost je druhým jménem Imperialu, ať už se bavíme o mase, nebo o přílohách, a kvalita surovin z prostředí i samotného jídla přímo křičí.

Zatím jsem měl možnost ochutnat tu hanger steak s omáčkou z brandy a zeleného pepře, telecí řízek s bramborovou kaší, confit z kachny s červeným zelím a bramborovým knedlíkem, králíka na česneku se stejnou přílohou a cremé brulée:

U hanger steaku medium bylo medium jak má být, maso šťavnaté, krásně mramorované, omáčka příjemně dochucená. Telecího řízku byla obří porce, kterou nebylo snadné spořádat. Na to, že šlo o telecí a navíc obalovaný řízek, bylo maso velmi jemné a rozplývalo se v ústech. Bez výtky. Jako přílohu jsem zvolil bramborovou kaši, která je doslova místním zázrakem. Nic tak jemného a chutného jsem dlouho nejedl a od té doby se doma pokouším aspoň se tomuto skvostu přiblížit. Marně.

Ani confitu z kachny a králíkovi na česneku prakticky není moc co vytknout – v obou případech nádherně křehké rozpadající se maso, výborná omáčka, které bylo dostatek, ale zároveň v ní ingredience neplavaly, a zelí i špenát oboje šťavnaté, slaďoučké, chutné a jemně doplňující celkové vyznění jídla. Bramborový knedlík navíc lze vedle zmíněné kaše zařadit mezi excelentní přílohy světové úrovně.

Ochutnal jsem i dezert, kterým byl créme brulée. Opět nebudu šetřit superlativy, lepší jsem zatím neměl a jako závěr úspěšného večera byl fantastický. A asi už čekáte, že stejně pochvalně se můžu vyjádřit o něčem zdánlivě tak banálním, jako jsou nápoje – zdejší citronáda je výtečná, ledová káva jakbysmet. Vše domácí, kvalitní a bez kompromisů, což zejména v letních měsících rozhodně oceníte. V těch zimních si naopak můžete dát kvalitní kávu Illy, z které nesrší nepříjemná hořkost způsobená nedostatečným čištěním kávovaru.

Na nějakou ultra atraktivní prezentaci tu očividně nezbývá čas, stůl je často potřeba rezervovat i s několikadenním předstihem. Neznamená to však, že by jídlo bylo na talíři naházené, jak to známe z mnoha restaurací nižších kategorií; interpretace surovin je zcela dostatečná, Café Imperial drží časté Pohlreichovy televizní rady směřující k tomu, že hlavní prvek nemá být zakrytý přílohou. Jídlo na talíři vypadá dobře, jen si s jeho nandaváním v kuchyni zkrátka nijak extra nehrají. Nic, co by vám mělo vadit, nechodíte-li jíst, abyste sbírali srdíčka na Instagramu.

Chuť: 10
Kvalita: 9
Porce: 9
Prezentace: 7

Jídlo celkem: 88 %

Celkový dojem

Začali jsme pěkně zostra, hodnocení jako Café Imperial si vyslouží jen málokterá restaurace, a i když jsem použil řadu superlativů, je to zejména tím, že jsem si tento podnik velmi oblíbil a dělá na mě opakovaně dojem sofistikovaného stroje, který šlape po všech směrech jako švýcarské hodinky, servíruje kvalitní a chutná jídla a dělá to s elegancí nejen interiéru, ale i špičkového personálu a ve zcela jedinečné atmosféře.

Celkové hodnocení: 88 %

Jak hodnotím

Hodnocení restaurace dělím na tři kategorie a několik podkategorií:

1. Prostory
1.1 vzhled interiéru a exteriéru
1.2 lokální atmosféra
1.3 funkčnost

2. Servis
2.1 rychlost
2.2 systém
2.3 potřeby zákazníka
2.4 přístup personálu
2.5 profesionalita personálu

3. Jídlo
3.1 chuť
3.2 kvalita
3.3 porce
3.4 prezentace

Každý z dílčích aspektů (celkem 12) hodnotím body od 0 (nejméně) do 10 (nejvíce), celkové hodnocení kategorie je pak složeno z aritmetického průměru dílčích hodnocení podkategorií a vynásobeno stem (např. průměr 8,83 = 88 %). Celkové hodnocení pak je aritmetický průměr procentuálního hodnocení ze všech tří hlavních kategorií.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *