Dnes se pokusím rychle a jednoduše zodpovědět otázku, která trápí celou řadu (většinou začínajících nebo mírně pokročilých) fotografů: Fotit do JPG, nebo do RAWu? V čem je rozdíl a proč byste měli brát tuto otázku vážně?
Existuje totálně zjednodušená poučka, která vám v mnohém napoví, jak se tyto dva formáty od sebe odlišují. JPG je hotový snímek, RAW je jako negativ. Samozřejmě, že toto srovnání má svá úskalí, digitální svět funguje jinak, než ten analogový, ale v podstatě lze souhlasit s tím, že JPG je komprimovaný obrazový formát, který obsahuje veškeré potřebné informace hotového snímku jako barevný prostor, vyvážení bílé, jas, kontrast ad. RAW oproti tomu NENÍ obrazový formát, ale pouze shluk dat a informací, které je nutno dále zpracovávat.
Samozřejmě, upravovat v Lightroomu či Photoshopu a dalších aplikacích můžete i JPG. Problém je v tom, že u JPG jako hotového formátu dochází při úpravách ke ztrátě informací a s každým dalším přeuložením dochází na fotografii také k pouhým okem viditelnému kompresu kvality samotného obrazu. Výhodou je, že fotíte-li do JPG, můžete fotografie prakticky okamžitě použít, a to kdekoliv, protože formát JPG umí přečíst prakticky každý počítač, každá aplikace.
Oproti tomu RAW je formát, který musíte před použitím nejprve „prohnat“ nějakou aplikací, která je ke zpracování tohoto formátu určená. Výhodou RAWu je, že je neztrátový, takže nedochází k redukci kvality obrazu a díky tomu, že obsahuje maximum možných informací, můžete jej libovolně upravovat a díky tomu bez ztráty kvality dostat i z na oko ztracené fotografie to nejlepší. Klíčová nevýhoda u tohoto „syrového“ formátu naopak je, že je podstatně náročnější na velikost dat, než JPG. Zároveň lze považovat za nevýhodu i to, že řada aplikací i operačních systémů RAW nedokáže zobrazit bez patřičné aplikace, která toto zobrazení umožní.
Jak si tedy zodpovědět otázku, jestli fotit do RAWu, nebo do JPG? Nesouhlasím s tvrzením, že JPG je pro amatéry a RAW pro profesionály. Do jisté míry je to samozřejmě pravda, protože amatér si s JPG bohatě vystačí, zato profesionál, jehož cílem jsou velké a drahé zakázky, by měl být schopen dostat ze svých fotografií maximum, a tak se mu bude formát RAW hodit. Na druhou stranu, i jako profesionál můžete užívat raději JPG, a to v případě, že fotíte zejména dokumentární či reportážní fotografii. V takovém případě nezáleží tolik na kvalitě fotografií, ale zejména na samotné mizanscéně, a jako reportážní fotograf rozhodně uvítáte jednak podstatně nižší datovou zátěž formátu JPG, ale také rychlost, protože při zběsilém focení do RAW se může u řady fotoaparátů stát, že dojde k zastavení snímání z důvodu přesycení mezipaměti.
Pokud to ale s focením myslíte vážně a nefotíte zrovna akční fotografie, u kterých potřebujete být neustále ve střehu (čili fotíte spíše třeba portrét, krajinu apod.), doporučuji jednoznačně fotit do RAWu. Rozhodujícím faktorem pro vás může být také to, kolik času a energie trávíte postprocesem. Pokud jste z těch, kteří na snímcích upravují pouze základní prvky jako ořez, jas či kontrast a jinak se snaží o maximální přirozenost, vystačíte si pravděpodobně s formátem JPG. Pokud ale věnujete čas postprodukci, abyste z vašich fotografií vytáhli co nejvíc, rozhodně se vrhněte na RAW, a pokud je pro vás strašákem, mám dobrou zprávu: Zpracovat a upravit RAW je prakticky stejné, jako upravovat JPG, jen k tomu potřebujete patřičnou aplikaci a možností s formátem RAW budete mít podstatně víc.
Pokud jste právě ve fázi, kdy fotíte do JPG a uvažujete o přechodu do RAW, rozhodně jděte do toho. Já osobně jsem měl asi po 5 letech focení do JPG v roce 2014 pocit, že už se moje tvorba nikam neposouvá, a problém vyřešil přechod na RAW, který mi umožnil dostat i ze snímků, které vypadaly jako ztracené, parádní obraz. Neznamená to, že fotografii „podvádíte“ a „obcházíte“ úpravami, však i v analogové fotografii se negativ různými procesy upravoval. Znamená to jen to, že z totálně přepálené (či podpálené) fotografie můžete dostat informaci, která je v RAWu schovaná. V JPG však nikoli.
