Každý začínající fotograf si musí projít fází napravování mnoha a mnoha základních chyb, které máme z neznámých důvodů tendenci dělat a opakovat. Dokonce si lze všimnout, že i pokročilí fotografové dělají stále spoustu omylů, kterým by se měli vyvarovat. I já po více než deseti letech praxe dělám stále celou řadu chyb, některé už jsem se ale naučil eliminovat; právě část z nich uvedu v tomto článku, který bude mít ještě druhé pokračování.
Kácející se obraz
Vždy ve fotografii dávejte pozor na horizont a svislice. Vždy. Samozřejmě existují výjimky, kdy může být kácející se obraz vaším uměleckým záměrem. V drtivé většině případů tomu tak ale nebude, a vězte, že i velmi krásnou fotografii může zkazit fakt, že není zarovnaná tak, aby perspektiva ladila lidskému oku. Přitom stačí jen drobný nepatrný výkyv a většina pozorovatelů si nedostatku všimne. Vždy tedy srovnávejte obraz, vertikálně i horizontálně.
Středová kompozice
Takzvaná „středovka“ není vždy špatnou volbou, existuje celá řada případů, kam se tento druh kompozice vyloženě hodí. Například na Instagramu je středovka celkem běžná, protože většina fotografií se nahrává ve čtvercovém formátu, který je pro středovou kompozici jako dělaný. Jednou ze základních chyb fotografů však je, že se za každou cenu snaží cpát hlavní objekt do středu, aby co nejvíce vynikl. To nedělejte, nebojte se využívat zlatý řez a teorii třetin, a na středovku sáhněte jen v případě, kdy vám to dává vyloženě logiku nebo je to potřeba k odvyprávění příběhu.
Trčící předměty
Spousta začínajících fotografů si příliš nevšímá mizanscény a zkrátka jen fotí a fotí. Jenže pak se může stát, že pěkná ostrá fotka s dobrou kompozicí bude nepoužitelná, protože až v postprocesu zjistíte, že např. fotografované osobě trčí z hlavy větev. Vyvarujte se těmto přešlapům a snažte se ladit scénu k dokonalosti; sice vám možná bude focení trvat delší dobu, ale zato se vyvarujete tomu, že drtivá většina fotografií bude mít podobné hloupé neduhy. Hlavní objekt by na fotografii nemělo nic rušit, není-li to umělecký záměr.
Chybějící hlavní objekt
Jedním z problémů začínajících fotografů je, že fotí kdykoliv, cokoliv, za jakýchkoliv podmínek. Najděte si svůj styl a vyprávějte fotografií příběhy. Každá fotka by měla něco sdělovat, přinejmenším to, co je jejím hlavním objektem. Dbejte na to, aby objekt, který chcete na fotografii ukázat, celkové kompozici dominoval, a vyvarujte se focení všeho, co vás napadne; jinak řečeno, nad fotografií trochu přemýšlejte.
Ignorování postprocesu
Nezapomínejte na postproces. A rozhodně si nemyslete, že bez postprocesu vaše fotografie budou přirozené. Je to alibismus. Postproces se ve fotografii dělal už před sto lety, kdy se fotografie vyvolávaly a různými metodami a látkami se i v temné místnosti fotografové snažili dostat ze snímků maximum. Neříkám, abyste to s postprodukcí přeháněli (viz dále), ale není nic špatného na tom upravit aspoň základní parametry jako jas, kontrast, barvy či perspektivu. Může to vašim fotografiím dodat potřebnou šťávu.
Příliš mnoho postprocesu
Totéž ale platí i naopak. Upravujte s citem, jemně, decentně. Když budete chtít velmi výraznou fotografii, musí tomu odpovídat focený objekt. I u postprocesu je potřeba přemýšlet. Úplně stejně, jako byste se měli na scéně ujistit, že objektu netrčí z hlavy větev, měli byste i v postprocesu uvažovat o tom, co je na fotografii, co fotka vypráví, a tomu uzpůsobit postprodukci. Například u fotografie terénního auta v drsném lese můžete poměrně výrazně vytáhnout clarity i barvy, abyste scénu zdůraznili, naopak u portrétu mladé slečny byste měli zvolit spíše jemnější a decentnější úpravy.
Ignorování péče o techniku
Starejte se o svou techniku. A to platí dvojnásob, pokud fotografujete na cestách, v různých prostředích, a trojnásob, pokud používáte pevné objektivy a často je měníte. Zašpiněná či zaprášená technika, ať už čip fotoaparátu, nebo objektiv, vám může zkazit jinak pěkné fotografie. Problém je v tom, že tyto nedostatky jsou velmi těžko rozpoznatelné na malém displeji aparátu, takže si jich můžete všimnout až v postprocesu, kdy už bude pozdě na nápravu. Proto svou techniku pravidelně čistěte, jistota je jistota.
Fotografování v automatickém režimu
Nelze říct, že fotit v automatu je chyba. Naopak, pro spoustu scén je to možná ideální varianta. Automatiku uvítáte třeba při focení reportáže, kde potřebujete být neustále v pohotovosti a fotit jednu fotku za druhou. Pokud ale fotíte spíše umělecky, zapomeňte na automatický režim. A pokud je pro vás manuál příliš náročný, pak sáhněte aspoň k některému z poloautomatických režimů jako priorita clony či času. Můžete tak mnohem lépe ovlivnit to, jak bude výsledek vypadat, a zároveň tak můžete zabránit určitým nedostatkům, které automatický režim může skrývat.
Výběr příliš mnoha fotografií
Asi každý fotograf si projde fází, kdy má tendenci vybírat prakticky všechny fotografie, které vyfotil, upravovat je a dávat si je do portfolia. Je však potřeba, abyste byli sami k sobě kritičtí. Osobně se domnívám, že ze stovky fotografií lze reálně použít tak jednu, možná dvě. Samozřejmě záleží na oboru, u reportáže jich může být třeba i deset, dvacet, ale u uměleckých oborů vybírejte skutečně jen ty nejlepší. Není tak výjimkou, že nafotím tisíc fotografií, upravím jich jen deset či dvacet (které případně posílám klientovi), a do mého portfolia jde jedna, maximálně dvě, někdy ale také žádná. Pokud to s focením myslíte vážně a chcete být konkurenceschopní, vyčekejte si vaše portfolio, aby vypadalo co nejlépe, a nesypte tam jednu fotku za druhou.
Podceněné světlo
Vždycky to platilo a vždycky to platit bude – to vůbec nejdůležitější na KAŽDÉ fotografii je světlo. I tam, kde umělecký záměr vyžaduje velmi málo světla, přítmí či protisvit, je světlo klíčová vlastnost fotografie. Proto si focení vždy dopředu připravujte, je-li to možné. Ověřte si, kde, jak a v jakou hodinu svítí v dané lokaci jaké světlo, přisviťte si umělým osvětlením, dívejte se okolo sebe, jaké světlo byste mohli využít. Každopádně se naučte při focení neustále myslet na světlo, které je za každých okolností alfou a omegou dobré fotografie.
